Tradice

TRADICE KMENE LAVENNIS

Dá se říci, že je tento kmen druhý nejvíce duchovní hned po kmenu Hevra. Tvrdí, že smrt není koncem, nýbrž jen začátkem další cesty. S tím se pojí i jejich největší tradice. Když kmeni zemře vůdkyně, uspořádá se obrovská událost, kdy celý kmen doprovází zesnulou vůdkyni ke druhé cestě života, přičemž vytvoří velký vor, na které je poté tělo uloženo v obklopení nejpotřebnějších věcí (a samozřejmě osobních věcí vůdkyně) a vor je poté vyslán na otevřené moře. Jakmile končí obřad, přechází se automaticky na druhou velkou tradici, a to je výběr nové vůdkyně. Ve většině případech si zesnulá vůdkyně zvolila svou nástupkyni, která poté pouze poví přísahu věrnosti a ctění zákona kmene, dostane modrý plášť (znamení vody, moře) a bílý diadém (znamení soli). Pokud si zesnulá vůdkyně nevybrala nástupkyni, zahajuje se obřad, ve kterém se všechny následnice musí osvědčit v několika disciplínách, jsou různě zkoušeny, nejen fyzicky, ale také psychicky. Na obřad dohlížejí rádkyně zesnulé vůdkyně, které nakonec vybírají budoucí vládkyni kmene. Mimo to se každý měsíc, za úplňku, koná menší obřad, při kterém všichni členi opustí své domovy a vydají se přesně o půlnoci do moře. Členi kmene věří, že jedině takto z nich mořská voda smyje všechno zlé a navrátí jim do života dobro. Pokud někdo zradí svůj kmen a je chycen, nečeká ho soud, nýbrž aréna, ve které bojuje s různými druhy zvířat (záleží na postavení jedince, čím je vyšší, tím je zvíře obtížnější), taktéž zachází i s cizinci nebo zajatci, nehledí na původ kmene onoho člověka, pokud jim špiní území, čeká dotyčného pouze aréna.

TRADICE KMENE HEVRA

Kmen Hevra je asi nejvíce duchově založený kmen ze všech. Jejich víra vychází hlavně ze spojení člověka a přírody, proto jsou pro ně typické posvátné háje, skály a jezírka, ve kterých se vykonávají různé obřady. Jejich vůdce je pro ně zároveň důležitou duchovní postavou, do jednoho posvátného háje smí pouze on sám a navštěvuje ho v případě, že potřebuje vykonat důležité rozhodnutí - kmen Hevra věří, že duchové v posvátném háji mu pomohou se rozhodnout správně. Další důležitou tradicí je samozřejmě výběr vůdce, většinou si vůdce sám určí svého nástupce, opět s pomocí duchů. Pokud ale zemře dřív, než tak učiní, pomocí různých zkoušek se dá dohromady více vhodných adeptů, kteří jsou pak po jednom posláni do posvátného háje, a na kterém je zanecháno znamení, ten je vybrán. Významné jsou také obřadní pohřby - do hrobu se kromě daného člověka dávají jeho osobní věci a na místě jeho hrobu je pak vysazen strom. Pokud vyroste, je to bráno jako pokračování života.

TRADICE KMENE KALLIS

I přesto, že země zemřela a znovu oživla a dala tak přeživším druhou šanci, tento kmen se jako jediný nezajímá o její blaho. Zprovoznili všechny pojízdné vozy a pár vrtulníků, rádi své technologie zdokonalují a nadále hledají způsob, jak používat auta i poté, co jim dojde veškeré palivo. Tento kmen není nijak duchovní a tak nemají skoro žádné výjimečné obřady či snad místa (pokud nebereme starou katedrálu a pár malých kaplí ve městě), jejich způsob života je naprosto prostý, lidé pracují a zdokonalují své technologie. Mimo to mají vynikající zdravotnictví. Pokud bychom mluvili o tradici, tak mají jen jednu - většina lidí tohoto kmene se dobrovolně hlásí do armády, kmen tedy disponuje tvrdou disciplínou. Lidé kmene nejsou moc zvyklí na změny a pokud už se ve městě (či snad vládě) má něco měnit, těžko si zvykají, proto u nich také vladař žije hodně dlouhou dobu, neboť si na něj lidé za nějaký čas navyknou a chrání si ho jak jen mohou, aby si nemuseli zvykat na jiného.

TRADICE KMENE AVASS

(Dopisují se).

TRADICE KMENE REVUNN

Tento kmeň je nezávislý prakticky vďaka svojím obchodom i naj-bohatší spomedzi všetkých. Niet pochybu že čo sa ich týka majú svoje spôsoby a etiketu. Ich tradície spájajú minulosť a prítomnosť dokopy. Obľúbené su u nich sviatky bohatej úrody a vinobranie. Počas obdobia vinobrania sa konajú obrovské hostiny a plesy. O svoje okolí dbajú a čistia ho sadia plantáže ako i sady ďalej a ďalej. Ich viera sa opiera o panovníka a jeho pokrvnú líniu. Veria že mu našeptávaju bohovia svoju vôľu a že je dokonca potomkom bohov a tak i všetci v jeho línií sú ctení. A po smrti sú to práve duše panovníkov ktoré ich sprevádzajú pri návrate do nového života. Nikto o panovníkovi nepochybuje predsa zabezpečuje všetky veľké obchody a i veľkolepé hry. A čo sú veľkolepé hry? Viac menej verejná poprava alebo druhá šanca. Kráľovská línia chová oddávna tigre. Každý jeden panovník ich mal a má. Sú považovaný za duchov ktorý sprevádzajú panovníkov smrť tigra je vážená rovnako ako smrť panovníka. Dokonca niektorí veria v to že panovníci z minulosti a veľký generáli sú týmito dušami v tigrích telách. V súčastnosti chovajú 7 tigrov. Panovník s nimi prakticky vyrastá a poslúchajú ho na slovo. Zväčša svoj čas trávi za prítomnosti dvoch z nich kým ostatní majú vlastný výbeh neďaleko kolosea v zakázaných záhradách. Zabitie tigra sa trestá ako najhorší čin. Pachatelelovi by boli za živa zlomené ruky i nohy bol by poliati prasačiou krvou a vhodení k tigrovi ktorý by z jeho tela jazykom oddeľoval mäso od kosti pomaly od nôh takže by bol páchateľ celkom dlho nažive. A pri veľkolepých hrách sa jedná o súboje medzi zajatcami či väznami v obrovskej aréne pripomínajucej koloseum. Súperi su vhodený doň a majú pri sebe len dýku. Ak odmietnu súboj budú zviazaný a za hruď zavesení nízko nad zemou pričom ich tigre začnú žrať zaživa od nôh a potom ich len jednoducho zhodia ako kus mäsa. Ak sa ocitnú v súboji a jeden prežije vyslúži si svoju slobodu. Pri súbojoch nikto z prítomních by nemal odvracať zrak pred krvou, je to opovrhujúci čin. Predsa každý z onoho kmeňa by mal vedieť bojovať a tak krv nemá byť ničím odporním. Pohrebné rituály sú u nich posvätné zostávajú s očisti tela ktoré sa po dôkladnom umytí a navonnaní kvetnými olejmi bud dajú do bieleho rúcha pri žene či čiernej uniformy u muža hroby sa kopú medzi koreňmi stromov a do hrobu spolu s osobou odchádza najcennejší predmet, zbraň a dar od druha, družky. Pri smrti panovníka nastáva dvoj denný smútok. Panovníci majú svoj vlastný cintorín na okraji zakázaných záhrad. Pochovávajú sa tam ako ich tigre tak i oni. Pri svadbách ich slávnosti sú veľkolepé. Svadba pozostáva z obradu ktorý zvyčajne oddá panovník či niekto z kráľovského rodu. Nasleduje bohatá hostina pri ktorej sa nosia dary samozrejme sú spätý po prvej noci no pri prvej rannej zore budú v záhradách piť prvý čaj čo ich spojí ako jednoho. Pri kráľovských svadbách je to skoro podbné no do prvého čaja sa vkladá krv jedného i druhého ktorú navzájom vypijú a tak dajú záväzok bohom. Všetci z kmeňa nosia červeno-zlaté uniformy keď idú do boja či ako svoje formálne obleky či an prieskumy no vodca nosí i po bokoch zlaté pruhy ako tiger a plášť ktorý nosí tiež tigrovaný vzor, drží sa o jedno plece nie o dve.

TRADICE KMENE ALLANTHEN

Lidé v tomto kmeni věří v posmrtný život, ale nepředstavují si žádný ráj ani peklo. Mají za to, že po smrti se lidé pohybují v tom samém světě jako stíny, které nevidí ani neslyší živé osoby. Výjimkou je však jeden den v roce, jedenáctý listopad. Lidé z kmene Allanthen věří, že v tento den je hranice mezi jejich světem a světem stínů nejtenčí a jejich zesnulí předkové je mohou vidět i slyšet. Proto se každý rok koná ta největší slavnost v kmeni Allanthen, zvaná jako Slavnost stínů. Mohou se jí účastnit všichni, dokonce i otroci. Slavnost tradičně probíhá v centru hlavního města a jejím cílem je co nejvíce mrtvým zpříjemnit tento den. Vždy na ní hraje spousta hudby, tancuje se, jí se dobré jídlo a lidé se zkrátka radují. O půlnoci pak všichni uctívají své zesnulé společnou modlitbou. Tato tradice patří k jedné z mála, na kterou si kmen Allanthen potrpí. Další tradicí je například to, že když někdo z vedení kmene zemře, ostatní členové drží jedenáct dní půst a nesmí jíst žádné maso. Číslo jedenáct má pro kmen význam, věří, že je šťastné. Když si někdo plánuje svatbu, většinou právě na jedenáctý den v měsíci. Děti, které se narodily jedenáctého, jsou považovány za výjimečné.